LoupeŽníci z PŘerova.

 

   Naproti tomuto stánku s občerstvením, stávala vedle dosud stojící stodoly hospoda, kde se scházeli loupežníci. V letech okolo r. 1830 řádila tato velká přerovská loupežnická banda v labském údolí, která si podmanila celé okolí a všude páchala hrůzu. Tato banda navštívila i tak zvaný Zinkbauer. Byl to statek stojící o samotě a patřící k Zubrnicím-Staré Homoli.

 

Tento pravdivý příběh, který zapsala jedna žena z Grosszinkenu, přepsal

Josef Kratochwill dne 30.3.1935.

 

  Byl drsný, mlhavý den, 2. února 1837 večer v 7 hodin. V pokoji ležel 28 letý Fahry Ignaz spící na lavici u kamen. Ostatní obyvatelé, sestra a 3 chlapi ze sousedství seděli u stolu. Otčín Fahryho Ignaze, Weigel byl v předsíni pro chleba, aby si něco udělal k večeři. Matka ležela v komoře těžce nemocná v posteli. Najednou někdo silně zabouchal na dveře. Dcera Magdalena šla ven a v domnění, že přišel ještě soused, otevřela dveře. Ihned dostala od cizího chlapa ránu, že s křikem spadla na zem. Také otčím ránou šavlí klesnul k zemi. Od rámusu, který vetřelci v předsíni tropili, se vzbudil syn v pokoji. I ostatní vyskočili. Ale nikdo nevěděl, co se v předsíni děje. Po chvilce se dveře do pokoje rozlítly a několik zamaskovaných chlapů s tasenými šavlemi, táhnouc za sebou zraněného otce a bezvědomou dceru a velkým řevem :  „ Když se někdo hne, je to jeho konec“ a vrazili do pokoje. Když viděl syn, že mu jde o život, neudržel se, protože nechtěl svůj život dát zadarmo. Vzal sekeru, která náhodou ležela pod lavicí. V pokoji už mohlo být 10-15 loupežníků. V mžiku stál mezi nimi a mela začala. S ostrou sekerou rozdával rány na všechny strany. Loupežnicí ho se šavlemi ohrožovali. Fahry už mohl 7-8 loupežníků poranit, když se proti němu vynořil velký silný bandita a jednou ranou šavli ho chtěl zabít.

 

Jak se ale rozpřáhl, šavle se mu zasekla do dřevěného stropu. Tento okamžik využil Fahry a jednou ranou mu rozsekl hlavu. Ten chlap se skácel, strhnul ale Fahryho s sebou. Loupežnicí strhli ho na zem, aby ho mohli svázat.

 

   Touto melou zhaslo světlo v pokoji a Fahry mohl uniknout. Jeden ho přesto ale chytil a jak se spolu prali, dostali se přes otevřené dveře do kuchyně. Loupežník tušil, že Fahry ho chce dostat ke sklepu a tak volal ostatním:“ Přijďte mi na pomoc, má mne opravdový ďábel. V té skrumáži to ostatní hned neslyšeli a plenili dál v místnosti. Fahry pro velkou ztrátu krve byl nakonec pro slabost přemožen loupežníky.

 Když přišli další loupežnicí, strkali našeho hrdinu zpátky do pokoje. Tam se dostal za stůl. Při zápasení ostatní loupežnicí svázali přítomné. Potom co se udělalo světlo, křičel jeden: Kde je ta potvora co se tak oháněl sekerou a kamarádovi hlavu rozsekal. Jak ho za tím stolem uviděli, šel jeden šavlí po něm a zranil ho na hlavě. Fahry upadl pod stůl, takže ho už nemohl dál trefit. Ostatní bandité ho vytáhli zpod stolu, svázali ho na rukách a nohách a bili a kopali. Někdo ho praštil dřevěným svícnem několikrát do hlavy. Otec ležel v bezvědomí pod lavicí.

Nato jeden z nich vydal rozkaz, aby 2 ohlídali svázané a ostatní šli plenit a veškeré cenné věci připravili na odnášení. Ti dva co zůstali u poraněných, dál mlátili otce a syna. Syn dělal mrtvého a nedával ani známku života. Proto řekl jeden druhému, aby šel také plenit, že si poradí sám se všemi. Viděl ležet sekeru, s kterou byla tomu jednomu rozražená hlava, vzal si ji a s výkřikem:“ Teď rozrazím hlavu já tobě“ rozpřáhl se. Trefil syna ale jen na ucho. Ten ze sebe dělal dál mrtvého. V tom přišel jeden z loupežníků z půdy a řekl tomu hlídači, aby toho už nechal, vždyť je už stejně mrtvý. Otcovi se nevedlo líp, protože mlátili střídavě otce i syna. Otec byl tak rozmlácený, že z něho koukali cáry masa ze šatů. Hlídačům už připadal čas dlouhý a volali ostatní, aby už konečně sbalili věci a hlavně, jestli našli nějaké peníze. Nemocnou matku vytáhli za vlasy z postele a pohrozili ji, že ji zabijí, když neřekne, kde jsou cenné věci a ostatní peníze. Otevřeli všechny skříně a bedny a vše co se jim líbilo, si vzali. Potom všechny svázané uklidili do sklepa. Pak přišla řada na syna, chtěli ho nechat ležet. Při prohrabováni jeho kapes zjistili, že je ještě živý. Tak ho odnesli také do sklepa. Zabarikádovali všechny dveře a odešli. Když ustal hluk v domě, poradili se svázaní, jak by se dostali z té situace. Lezli zády k sobě, až se jednomu podařilo provaz povolit. Ten, osvobodil ostatní. Jeden chlapík se dostal sklepním oknem ven a odtamtud otevřel dveře ostatním. Teď zavolali sousedy a lékaře. Byl už večer 11 hodin. V 1 hodin v noci přišel lékař. Otec ležel 14 dnů v bezvědomí, žil pak ale ještě několik roků. Od té události nic nevěděl a ptal se udiveně, co se to vlastně stalo a kdo ho tak zřídil. Jak viděl Ignaz Fahry tu spoušť v domě, chtěl utíkat za loupežníky, ostatní ho ale drželi zpátky. Měl 6 poranění, nebyly ale životu nebezpečná. Jen ta rána na hlavě a 2 prsty, které mu ten loupežník při boji rozkousl, mu dělali velké bolesti. Po 2 letech, když ta banda byla v Přerově chycená, byl Fahry při soudu s nimi v Litoměřicích udiven, že všech 22 loupežníků co na jeho statku loupili, byli dobře známí. S některými dokonce udržoval přátelské styky. Někteří z nich měli dokonce v sousedských vesnicích velké statky. Několik jich bylo po dlouholetých soudních přelíčeních odsouzeno k smrti, ostatní dostali 20 let a celoživotní tresty v káznici. Ignaz Fahry se dožil vysokého věku 91 let a zemřel 3. listopadu 1900. Často vyprávěl mladším sousedům tento příběh.

Na mapce má restaurace loupežníků č.1 (dnes již tento dům u potoka nestojí).

 

 

Zpracoval František Černý.