Pověst „Tři kříže na Dívčím skoku“

Bylo to za časů, kdy se v polabské krajině rozmáhalo křesťanství. Jeden zbožný vlašský mnich jménem Klaudius z Verony kázal za vla­hé noci o lásce k Bohu a rovnosti všech lidí na světě. Běda, kdyby se o tom dozvěděl Agilos pán z Vrabince, Mezi lidmi, kteří poslouchali kázáni, stál také přítel hradního pána Heribald, jenž žil společné se svými třemi sestrami v křesťanské víře.

image002Pouze pastýř Wolfhart nepřijal učení vlašského mnicha a stále vě­řil ve staré pohanské zvyky. Přemýšlel, jak by toho cizího boha i s jeho kazatelem mohl vypudit z kraje, I hradnímu pánu nechtěl nic říci, ne­boť pak by odešel i Heribald jeho milovaný přítel z dětství.

Wolfhart vyhnal ráno stádo na louku. Posadil se a opracovával hrot svého oštěpu, když k němu přišla čarodějka, jež uměla připra­vovat z rozmanitých bylin různé lektvary. Promlouvala pastýři do svědomí a naváděla ho, aby se nenechal tím Vlachem ošálit. Ukázala mu svou holí ke skalnímu převisu. Cizí kněz tam klečel a modlil se. Wolfhart se vzrušením roztřásl po celém těle. Čarodějka se s potu­telným smíchem vzdálila, pastýř uchopil sekeru, připlížil se k cizímu kazateli a jedním úderem mu roztříštil hlavu.

Téhož dne našly mrtvého Vlacha tři Heribaldovy sestry a pohřbi­ly ho. Každá z nich postavila na místě hrobu dřevěný kříž. Ty tři kříže jsou viditelné dodnes. A pastýř Wolfhart? Protože mu svědomí ne­dopřálo klidu, zešílel a blouznivě se potuloval po celém okolí.