Pověst  „Poklad na Bukové hoře“

  

 

pravda.klubhracu.cz   Již od pradávna ležel v Bukové hoře obrovský kus zlata. Lidé o něm věděli, ale nebylo člověka, který by se odvážil vniknout do skalních jeskyní. Teprve mladý chamtivý rytíř Michael se rozhodl, že vykope hluboké chodby až do středu hory a získá poklad. Zlato chtěl prodat a za získané peníze na Bukové hoře postavit nádherný hrad. Když rytíř Michal přijel k Bukové hoře, rozezvonil se nad krajem poplašný zvonec. To bdělý strážce pokladu svolával své bratry skalní skřítky, aby se poradili, jak naloží s vetřelcem. Michalovi se mezitím leskly touhou po zlatě a neslyšel hlas zvonce a neslyšel ani nesmělé zavolání skřítka, který sem byl poslán, aby rytíře odvrátil od jeho nápadu.

primadvd.cz   Teprve když nad Bukovou horou zapadlo slunce, zbystřil Michael sluch: kdosi ho volal jménem! „Michaeli! Postůj maličko a poslyš, co ti chci říct!“. Rytíř však neviděl nikoho, jen na stromě seděl bílý pták a červeným zobáčkem si načechrával peří. „Michaeli!“, ozval se znovu prosebný hlásek, „přestaň toužit po zlatém pokladu! Odejdi z tohoto kraje a vícekrát se nevracej!“. „Jakže?“ rozzlobil se rytíř, „kdo se to opovažuje?“. „Michaeli! Potlač hněv a poslechni mě, sice tě potká neštěstí!“. „Pryč!“ vzkřikl rytíř, vytáhl meč a sekl po bílém ptáku, neboť se mu zdálo, že to mluví on. Ale minul se. „Sám jsi rozhodl svůj osud, Michaeli!“ zaletělo k němu zpovzdálí.

   Rytíř se opovržlivě ušklíbl, zasunul meč do pochvy a opatrně sestupoval z Bukové hory. Najednou vyrazilo z trní obrovské hejno bílých ptáků. Kůň se lekl a postavil se na zadní nohy. Rytíř vyletěl ze sedla a s výkřikem spadl ze skály a zabil se.

Vzápětí ožila Buková hora drobnými vousatými postavičkami: beze slova se uchopili skalní skřítkové mrtvého rytíře a vynesli jeho tělo na vrcholek. Tam ho pohřbili a navršili nad ním kamení a nahoru položili luční kvítí.

Od těch časů se už nikdo nepokusil uloupit Bukové hoře její poklad.

 

 

Pověst „Trpasličí poklad“

 

Kdysi se na Bukové hoře zdržovali trpaslíci, kteří v hoře zakopali velký poklad. Hlídá jej skalní duch, trpaslík samotář s dlouhým šedivým fousem. Jednou za sto let na Květnou neděli, vychází, aby se rozhlédl po kraji. Poklad by prý mohl získat jen nevinný člověk v době, kdy mocný strážce nakrátko zmizí. Místo pokladu údajně označuje modrý plamínek.